I když se carrom v ČR hraje minimálně 6 let, teprve letos jsme se zúčastnili mistrovství Evropy pod názvem EuroCup. V minulosti již byly nějaké pokusy ze strany více hráčů, ale nějakým zásahem vyšší moci se nikdy neuskutečnily. Rok 2011 se stal přelomovým a na předměstí Paříže vyrazili hned 4 Češi. Nikdo jsme netušili, co nás ve Francii může čekat. Právem jsme byli zvědavi, jak se organizuje největší carromový svátek Evropy. Mám-li být upřímný a mohu-li to prozradit dopředu, narazili jsme na „bordel po francouzsku“. Když nás taxikář dovezl do hotelu, sympatická recepční, zřejmě z Ukrajiny, nám sdělila, že naše jména na rezervačce nejsou a kromě toho má totálně plno. Snad je ještě jeden hotel, kde by carromáci měli bydlet. Vydali jsme se pěšky na cestu a minutová procházka to rozhodně nebyla. Malá výhra v hotelu Acadie, naše jména měli pro změnu už od včerejška a díky štěstí jsme o ni nepřišli. Tentokrát byla recepční Francouzka se vším všudy a to hlavně se znalostí angličtiny. Lakonicky jsem prohlásil, že i v Íránu jsem se domluvil líp. Jaká úleva, když jsme si klíčem otevřeli dveře pokoje. Hotel byl rozhodně čistý a snad i útulný, ale doby, kdy jsme si jako Češi před službami našich západních sousedů sedli na zadek, jsou zdá se definitivně tu tam. Podotýkám, že jsme francouzským kolegům za jídlo a ubytování rozhodně neplatili drobnýma. Nikdo z nás sem nepřijel obdivovat lokalitu místních hotýlků, ale na EuroCupu by člověk očekával víc. Zvláště, když hráči z jiných zemí popisovali předchozí ročníky.

Opět dlouhá cesta pěšky na nás čekala, když jsme se vydali do dějiště konání samotného turnaje. Reprezentativní prostor hodný takovéto akce byla tělocvična gymnázia. Nepopisuji to snad proto, že by nám tyto skutečnosti měly pokazit jinak výbornou náladu, které jsme si z Prahy vezli dostatek. Prostě jsem jen považoval za nutné popsat běh událostí. Já sám jsem si na sebe vymyslel skvělou věc. Právě letos se na EuroCupu konají zkoušky na mezinárodního rozhodčího v carromu, jejichž perioda opakování se pohybuje v rozmezí tří a čtyř let. Přece nebudu čekat další tři roky a na zkoušky se tedy přihlásil. Pochopitelně jsem nechtěl před stovkou hráčů vypadat jako absolutní diletant a několik týdnů před turnajem se věnoval studiu pravidel a dalšího. Moje smůla byla, že jsem neměl z čeho vycházet, v Čechách mi nedokázal nikdo poradit a tak jsem si trochu průkopnicky razil cestičku sám. Věděl jsem, že mne čeká písemka, ústní a praktické zkoušky. Není špatné se po letech vrátit zase do studentských let. Úžasné bylo vidět všechny ty carromové nadšence na jednom místě. Většinu již známe z mnoha evropských turnajů, teď se k nim přidali další a hlavně ty top špičky. Pozdravili jsme se také s panem Arifem Naqvi, prezidentem evropské carromové konfederace.

Za pět minut začíná finále mistrovství Evropy ve čtyřhře. A tak mimochodem se mě Arif zeptal, jestli bych v rámci praktické zkoušky nepískal právě toto utkání. Že by žertoval? Jeho původem indický obličej neprojevoval sebemenší známky změny na árijskou rasu. Nebudu si hrát na hrdinu bollywoodské produkce a přiznám, že tohle vědět ráno, tak by se můj jinak výrazný hlas změnil v hlásek toho posledního eunucha. Za těchto okolností na to vůbec nebyl čas. Ani nevím, jak se to stalo, najednou sedím u boardu a přitahuju pozornost mnoho přítomných. A pak přišel poslední šťouch, striker krásně lízne kámen, který lehounce zapluje do díry. Moje do té doby suché čelo nabralo vlhkost jako lakmusový papírek. A rána jako z děla. Ten balvan, co ze mne sletěl, prolítl kolem kotelníka, až zmasakroval Luciferovi palec. Nevím, jestli dobře nebo špatně, ale praktická zkouška je za mnou. Za krásného teplého večera se konečně můžeme jít věnovat i jiným záležitostem. Na poklonu pořadatelům musím říct, že přistavený autobus, který nás všechny rozvážel do svých příbytků, je skutečná vychytávka.

Sobota už vypovídá o tom, kdo jak bude úspěšný. Vzhledem k mé písemné zkoušce jsem se hraní musel vzdát. Jestliže včerejšek ukázal, že zkouška není formalitou, dnes jsem dostal lekci procitnutí. Přes tři hodiny intenzivního psaní, těch popsaných papírů a „zavaření propisovačky“, tak nějak by se to zjednodušeně dalo popsat. Možná sto otázek, až jsem měl pocit, že napíšu komplet celá pravidla. A samotné výkony se strikerem? Pochopitelně nemůžeme očekávat, že někdo z našich se v brzké době bude schopen vejít do padesátky. Naši hráli na hranici svých možností a několikrát hodně potrápili i vyspělejší hráče. Náš průměr se po šesti kolech prvního dne pohyboval mezi dvěmi až třemi vítězstvími.

Na večer na mě ještě čekala ústní zkouška za doprovodu dvou zkušených rozhodčích. Opět žádná procházka růžovým sadem, ale závěrečná gratulace ke získání certifikátu mezinárodního rozhodčího vše vynahradila. Neoslavit ve Francii zkoušku douškem červeného by se rovnalo hříchu. Akorát lituji svého parťáka Šéfika, na kterého čeká pět těžkých zápasů. V neděli si naplno vychutnávám atmosféru EuroCupu a naši tři se potí za boardem. Do finále postoupil domácí - ještě ne tolik ostřílený - borec Fabian Pereira a favorit favoritů Karnal Abdin z UK. Naši urvali z jedenácti zápasů tři až pět výher a při troše štěstí to mohlo být ještě lepší. Možná se to někomu může zdát málo, ale s naší krátkou carromovou historií bez zkušených trenérů, je fantazie, že naši nechali přes deset borců za sebou. Bohužel kvůli tragické organizaci se na finálový souboj čekalo hodiny, aniž by někdo věděl proč. Naše letenky mají jasně stanovený čas. Nejenže přijdeme o sledování finále, ale taky o premieru své rozhodcovské kariery - odpískat tento duel.

Každopádně odjíždíme okouzleni vnitřním duchem EuroCupu a dopředu víme, že za rok do německého Darmstadtu určitě přijedeme. Carrom v Evropě je nevelká komunita lidí, o to však rodinnější.